Jeden snímek odhalil všechny problémy soutěže Zlatá koruna

V Česku je mnoho „finančních soutěží“, které o sobě tvrdí, že díky své odbornosti jsou schopny poznat kvalitní finanční produkty. Ty odmění prvním, druhým nebo třetím místem a banky i pojišťovny se pak získanou medailí či diplomem chlubí v reklamě.

Asi nejznámější soutěží je Zlatá koruna. O ní se můžeme dočíst třeba následující text: „Soutěž Zlatá koruna již přes 20 let oceňuje nejlepší finanční produkty, přináší objektivní obraz českého finančního trhu a spotřebitelům nabízí užitečné vodítko pro výběr služeb. V jednotlivých soutěžních kategoriích posuzuje produkty odborná porota Finanční akademie Zlaté koruny, která je složená z nezávislých odborníků.“ Vidlák zjistil, že skutečnost je jiná.

Vidlák tento rok získal snímek z portálu, kde porotci hodnotí jednotlivé kategorie produktů. V tomto případě se jedná o kategorii Neživotní pojištění. Na první pohled pouze nudný obrázek při detailním zkoumání vede k obrovským překvapením. Postupně je všechny projdeme a odhalíme skutečnou podstatu soutěže Zlatá koruna.

Na snímku je vidět hodnocení kategorie Neživotní pojištění soutěže Zlatá koruna. Dle výsledného hodnocení porotců produktů v této skupině se vyhlašuje nejen nejlepší produkt této kategorie, ale také podkategorie Povinné ručení a Cestovní pojištění.

Například povinné ručení v Česku nabízí 11 pojišťoven. Když se ale podíváme na snímek, zjistíme, že porotci mohli hodnotit pouze povinné ručení od 4 pojišťoven (ČPP, Generali, Kooperativa, Uniqa). Je to stejné, jako kdyby v soutěži o rodinné auto roku mohla porota vybírat jen ze 4 značek a u ostatních by se tvářila, že neexistují. A stejně nepochopitelná situace je i u cestovního pojištění. Vyhrát mohli pouze Direct, Union a Uniqa. Pokud by poslední jmenovaná pojišťovna neměla přihlášené dva produkty cestovního pojištění, mohla mít každá pojišťovna jistotu jedné medaile. Přitom na trhu je více než 10 poskytovatelů cestovního pojištění včetně specializované pojišťovny.

Vidlák se rozhodl zjistit, jak je možné, že porota nemůže vybírat ze všech kvalitních produktů. Odpověď je snadná a Vidlák ji našel v podmínkách soutěže: „Za každý produkt přihlášený do soutěže uhradí přihlašovatel administrativní poplatek ve výši 16 500,- Kč bez DPH na účet organizátora.“ Včetně DPH to tedy dělá 19 965 Kč. Soutěž je podnikatelským projektem a poplatky tomu odpovídají. Většina pojišťoven se rozhodla na tuto hru nepřistoupit, a i vzhledem k nelogickému systému hodnocení (Vidlák ukáže dále) se soutěže neúčastní.

Každého skutečného odborníka na první pohled překvapí různost produktů, které se hodnotí v uvedené kategorii ze snímku. V kategorii Neživotní pojištění jsou obsaženy naprosto rozdílné produkty, které nelze nijak porovnat: pojištění domácnosti a nemovitosti, cestovní pojištění, povinné ručení a havarijní pojištění.

Zatímco povinné ručení a havarijní pojištění se týkají vozidla a odpovědnosti za škody vzniklé jeho provozem, pojištění majetku je zde pro byty a domy a cestovní pojištění pro problémy zdravotní i jiné při cestách do zahraničí. Každý z těchto typů produktů má zcela odlišné parametry a na světě neexistuje objektivní metoda, jak je mezi sebou porovnat. Je to stejné jako hodnotit, zda jsou lepší boty nebo pizza. Oboje je potřeba, ale je určeno k jiným účelům.

Dochází k podobnému nesmyslnému míchání jablek a hrušek i v jiných kategoriích soutěže Zlatá koruna? Ano, druhým příkladem je kategorie Účty, ve které soutěží banky. V kategorii jsou nominovány jednak běžné účty a jednak spořicí účty. Každý ví, že se jedná o dva odlišné produkty. U spořicího počtu je důležitá výše úroku vzhledem k jednotlivým pásmům a podmínkám (např. povinné platby kartou), u běžného účtu je třeba hodnotit transakční možnosti účtu a související vlastnosti. Jde o míchání pomerančů a citrónů. Oboje jsou citrusy, ale do čaje si (většinou) pomeranč nemačkáme.

Uniklý snímek ukazuje nesmyslný systém hodnocení. Porotci nehodnotí konkrétní vlastnosti produktu – např. u spořicích účtů by to měl být úrok atd., ale tři obecné a nespecifické vlastnosti: Výnosy a náklady, Kvalita a Bezpečnost a udržitelnost. Asi i díky tomu například spořicí účty s nejvýhodnějším úrokem neskončily na prvních místech a porotci ohodnotili méně výhodné produkty.

Majitel soutěže popsal systém hodnocení takto: „Troufám si tvrdit, že dnešní vážený multikriteriální model hodnocení s velmi přísnými parametry a podmínkami je tím nejlepším možným, není však jednoduchý.“ Ze snímku je ale vidět něco naprosto jiného. Porotce musí seřadit produkty za sebe, od (podle něj) nejlepšího k nejhoršímu. Nesmyslnost způsobu hodnocení je zřejmá: pokud bychom měli v soutěži 5 vyrovnaných produktů, porotce stejně musí z jednoho udělat vítěze (dát na 1. místo) a z jednoho naprostý propadák (dát na 5. místo). Tímto způsobem se hodnotí nejen vlastnost Výnosy a náklady, ale i Kvalita.

U vlastnosti Bezpečnost a udržitelnost se hodnotí každý produkt na stupnici od 1 do 10. Vidláka by zajímalo, jak se liší třeba produkty povinného ručení z pohledu bezpečnosti a udržitelnosti. Vidlák se díval do pojistných podmínek tohoto produktu u všech pojišťoven a nic tam o udržitelnosti nenašel. Proč nutí pořadatel soutěže porotce vyplňovat podobně nesmyslné položky? A ví porotci, co vlastně v těchto vlastnostech skutečně hodnotí? Vidlák má obavu, že porotci u této vlastnosti jen náhodně klikají, aby to měli něco tak bláznivého rychle za sebou. Sám by totiž udělal to samé.

Zlatá koruna není žádnou objektivní soutěží finančních produktů, ale podnikatelským projektem se subjektivním hodnocením členů poroty. V tomto případě by bylo alespoň dobré vědět, kdo přesně hodnotil každou z kategorií. To se ale nikdo nikdy nedozví.

Je jasné, že jeden porotce nemůže hodnotit všechny produkty, protože jim prostě nerozumí. Například pojištění je tak komplikovaný produkt, že i část pojišťovacích odborníků rozumí jen pojištění vozidel, část pojištění majetku a část životnímu pojištění. V Česku nebude odhadem více než deset lidí, kteří by například přečetli celé pojistné podmínky pojištění majetku od všech pojišťoven a byli tak schopni objektivně porovnat jednotlivé produkty. (Běžné podmínky mívají většinou více než 50 stran psaných složitým právním jazykem.)

Pořadatel neuvádí seznam porotců, kteří skutečně hodnotili jednotlivé kategorie. Je tak možné, že některé výsledky jsou dány hodnocením jen několika málo porotců. Vidlák mluvil s některými lidmi zařazenými do seznamu porotců. Před lety sice produkty hodnotili, ale po zjištění všech problémů soutěže se již v tomto roce hodnocení neúčastní. Pořadatel soutěže ale jejich jméno stále uvádí. Důvod je zjevný: pořadatel se při prezentaci soutěže rád „chlubí“, že tzv. Akademie Zlaté koruny má stovky členů. Jistě to vypadá lépe, než kdybychom znali skutečné počty porotců hodnotících jednotlivé kategorie.

Tento postup ale není férový. Pokud porotce v daném ročníku nehodnotil, neměl by být uveden v seznamu. Díky tomuto pravidlu by nedošlo třeba k tomu, že i v roce 2024 je mezi porotci uveden v polovině roku 2023 tragicky zemřelý Vladimír Přikryl z Ministerstva financí ČR.

Česko má problém. Na trhu neexistuje žádné objektivní a nezávislé hodnocení finančních produktů. V době, kdy si každý může na pár kliknutí srovnat parametry ledničky nebo televize, je něco takového nepochopitelné. Výsledkem je, že mohou vznikat soutěže jako Zlatá koruna, Banka roku nebo Nejlepší banka/pojišťovna a tvrdit o sobě, že něco objektivně vyhodnotili. Poučení pro nás všechny: nevěřme žádným výsledkům těchto soutěží. A spolehněme se raději na vlastní posouzení jednotlivých nabídek.

…………………

Zdroje: