Ústavní soud je proti pojišťovnám aneb vraťte prachy ze životek

Ústavní soud již několikrát pojišťovny nepotěšil. Jmenujme například nález soudu ohledně amortizace náhradních dílů či v otázce skupinového pojištění, kdy je pojistníkem banka. V posledním rozhodnutí se Ústavní soud opět rozhodl přiklonit na stranu klienta pojišťovny. Tentokrát jde o to, od jakého data má být počítána promlčecí lhůta. Právě kvůli promlčecí lhůtě končilo mnoho sporů s pojišťovnami neúspěchem pro klienty. To se však nyní částečně změní, neboť klienti na základě tohoto nálezu budou moci nárokovat větší odškodnění.

Konkrétní spor, k němuž se teď vyjádřil Ústavní soud, se týká smlouvy pojišťovny Axa z roku 2009.  Finanční arbitr sice smlouvu v roce 2019 zrušil pro neplatnost, ale odmítl klientovi přiznat zbývajících zhruba 50 tisíc korun, které chtěl vrátit ze zaplaceného pojistného. Arbitr a poté i nižší soudy se odvolávali na promlčecí lhůtu. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se podle soudů promlčelo za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Soudy tuto lhůtu počítaly hned od uzavření smlouvy. Klienta v tomto případu se teď zastal Ústavní soud. Soudy podle něj postupovaly mechanicky, když promlčecí lhůtu počítaly hned od doby uzavření smlouvy.

V širším měřítku jde v této kauze o vracení peněz z neplatných pojistných smluv na investiční životní pojištění. Řada smluv totiž byla poplatkově neurčitá – některé pojišťovny například nezveřejňovaly veškeré poplatky, které jsou s pojištěním spojeny. Typickým zástupcem této skupiny pojištění je například pojištění Dynamik od Generali ČP. Problematických produktů však bylo mnohem více.

Otestovat konkrétní pojistnou smlouvu je možné v aplikaci „Vraťte prachy ze životek“ zde: https://www.podvedeniklienti.cz/aplikace/

Právní problém je v tom, kolik peněz mohou chtít klienti pojišťoven zpět ze smluv, které byly označeny za neplatné. Zjednodušeně lze říct, že se promlčuje každá platba pojištění samostatně a postupně. A promlčuje se objektivně ve lhůtě tří let, ať se děje co se děje – je jedno, že klient nevěděl, že pojistné posílá na neplatnou pojistnou smlouvu. Tuto objektivní lhůtu však může předejít takzvaná subjektivní promlčecí lhůta: pokud klient ví, že platí na neplatnou smlouvu, tak tato lhůta činí jen dva roky.

Soudy však dosud předpokládaly, že spotřebitelům běží subjektivní promlčecí lhůta hned od podpisu smlouvy, neboť podpisem se s ní seznámili a měli tedy poznat, že je neplatná a že pojišťovně vzniká bezdůvodné obohacení. Takže se každá taková platba promlčovala nikoliv za tři roky, ale už za dva. Mít nárok na vrácení pojistného za období o jeden rok delší však v některých případech může činit rozdíl i desítky tisíc korun. Klienti tak v těchto sporech s pojišťovnami mají nárok na více peněz, než tomu bylo v minulosti. A to díky Ústavnímu soudu.

Co říci závěrem? Pokud se finanční poradce u klienta potká s nevýhodnou a neurčitou smlouvou investičního životního pojištění, mělo by být jeho povinností náležitě konat.