Abeceda pojištění majetku (2. díl)

V dnešním pokračování seriálu Abeceda pojištění majetku se budeme věnovat dalším důležitým pojmům, které potřebujete znát, abyste si před klienty neudělali ostudu. 

Povodeň nebo záplava?

Ochrana před důsledky velké vody je tradiční a velmi důležitou součástí pojištění majetku. První věcí, která ve spojení s ní stojí za objasnění, je, jak velké vodě vlastně pojišťovny říkají.

V současné době se používají dva pojmy, a to povodeň a záplava. Pokud někdo použije jiný pojem, tedy třeba potopa, zátopa, vodní příval a podobně, v pojištění ho nenajde. Jaký je mezi povodní a záplavou rozdíl?

Povodeň znamená, že stoupne hladina. Je jedno, jestli řeky, rybníka nebo přehrady. Důležité není ani to, zda ke zvednutí hladiny došlo po deštích nebo tím, že se protrhla hráz. Povodně tak mohou nastat pouze v povodňových oblastech kolem vody, když voda opustí své přirozené koryto nebo hráz, na kopci povodeň nehrozí.

Oproti tomu záplava znamená, že voda přiteče odněkud, kde byste ji nečekali. Typické jsou záplavy z polí, pokud hodně prší. Půda se nasytí, další vodu již nedovede vstřebat, a tak v podobě bahna s přebytečnými srážkami dorazí až na váš pěstěný anglický trávník nebo do vinného sklepa. Druhou možností je, že vám u domu vlivem silného deště nebo tání vznikne nové jezírko, protože voda nemá přirozeně kam odtékat. Na rozdíl od povodní mohou záplavy nastat takřka kdekoli. Proto se na ně může vyplatit pojistit i v bytě v pátém patře, pokud má v přízemí sklepní kóji.

Historie povodní

Povodně jsou s námi odpradávna. Ostatně už ve starověku byly letní povodně na Nilu základem tamní civilizace, neboť každoročně přinášely úrodné bahno. Stejně tak v českých zemích jsou povodně známé od nejstarších dob. Už v roce 1118 popisuje kronikář Kosmas jednu takovou v Praze: „V měsíci září byla taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť naše řeka Vltava, náhle prudce vyrazivší ze svého řečiště, ach kolik vsí, kolik v tomto podhradí domů, chalup a kostelů svým přívalem pobrala! Neboť jindy, ač se to málokdy stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset loktů nad most.”

Povodně pak naše předky pronásledovaly pravidelně. V roce 1342 jedna poškodila původní pražský Juditin most tak, že císař Karel IV. rozhodl o výstavbě nového, dnes známého jako Karlův. Ten následně velká voda pobořila třeba v letech 1432 (zbořeno 5 pilířů) nebo 1890 (zbořeny dva oblouky a tři další podemlety). Ale povodně se rozhodně neomezovaly jen na Prahu. Třeba v roce 1501 zbořilo Labe most v Litoměřicích. V roce 1768 povodeň vzala levobřežní bránu našeho nejstaršího dochovaného kamenného mostu v Písku a třeba v roce 1890 zasáhla jedna z nejničivějších povodní i České Budějovice.

Z novodobějších dějin si pak jistě většina z nás vzpomene na povodně na Moravě v roce 1997, které symbolizuje obec Troubky, či na rok 2002 s vyplaveným pražským metrem. Prozatím poslední větší povodně zasáhly naše území v roce 2013, kdy si vyžádaly 15 mrtvých, zastavily sesuvem půdy budování dálnice D8 na několik let a obnova zpustošeného majetku vyšla na desítky miliard korun.

Co na to pojišťovny?

Povodně na Moravě v roce 1997 zasáhly výrazným způsobem také do pojišťovnictví. Jedním z jejich důsledků byl i krach pojišťovny Morava, která tehdy v postižené oblasti působila. V roce 1997 skončila se ztrátou čtyři sta padesáti milionů korun, která převýšila její základní jmění a vedla k tomu, že jí Ministerstvo financí odebralo v květnu 1998 licenci a skončila v konkurzu. Zanechala po sobě přes šest tisíc otevřených škod… Ještě štěstí, že dnes už jsou pojišťovny na takové situace připraveny daleko lépe, a to včetně těch malých. Mají nejen vyšší kapitál a dohled (evropská směrnice Solvency II), ale též lepší řízení rizik (vč. toho, že nepojišťují vše jen na jednom místě) a také se pro tyto případy samy pojišťují u tzv. zajišťoven. Jenže v té době, v „divokých devadesátkách“, bylo české soukromé pojišťovnictví ještě v plenkách, první novodobá soukromá pojišťovna u nás vznikla až v roce 1991. Každopádně ale tehdy do zpěvu nebylo žádné pojišťovně. Řešily téměř 120 tisíc událostí spojených s povodněmi a celkem vyplatily asi 10 miliard korun (v dnešních cenách cca 18 mld. Kč).

Byl to ale také impulz, aby se pojišťovnictví na podobné situace připravilo do budoucna. Pojišťovny se vrhly do tvorby tzv. povodňových map. Jedná se o velmi podrobné mapy celé České republiky s rozdělením podle pravděpodobnosti povodně. První verze map z roku 2002 ještě nebyla zcela dokonalá a výrazně ji prověřila velká voda, která ten rok opět udeřila. Pro pojišťovny znamenala další „zásek“ ve výši 37 miliard Kč (v dnešních cenách asi 54 mld. Kč), ale také další data. Velké ústavy následně začaly striktně uplatňovat (kolem roku 2005), že nemovitosti u vody se prostě nepojišťují a ty od vody jen o něco dále to mají dražší. Postupně se vyvinul systém čtyř rizikových zón přijímaný napříč trhem. Kdo je „ve čtyřce“, má v naprosté většině případů smůlu. Kam patříte vy, se můžete zdarma přesvědčit na webu asociace pojišťoven.

No, a od té doby se povodňové mapy zdokonalují a české pojišťovnictví patří v této oblasti ke špičce. K použití map se postupně odhodlaly všechny ústavy na trhu a mapy doplnily též o riziko záplav, které se s kvalitnější výpočetní technikou daří lépe modelovat. Do map rovněž průběžně dodávají nově vznikající protipovodňová opatření, a tak se z některých nepojistitelných klientů opět stávají klienti pojištění. Nejnovějším trendem je upouštění od klasických čtyř povodňových zón ke spojitému cenování. Většina pojišťoven vás tedy nepojistí v oblastech s velmi vysokým rizikem, ale jak riziko klesá, klesá postupně a jemně i cena krytí.

Produkty se liší „drobnostmi“

Dobrou zprávou pro klienty je, že povodeň bez záplavy a naopak už si nemají moc šancí pojistit, a tak nemusí spekulovat, odkud jim voda může a nemůže přitéci. Stejně tak se ve většině případů obě rizika pojišťují na celou pojistnou částku. V podmínkách pojišťoven nadále bývají oba pojmy zachované, ale podmínky se už u nich navzájem neliší. Postupně mizí i různá speciální ustanovení, která se týkala pojištění velké vody. Třeba ještě donedávna jste u některých pojišťoven měli následující povinnost: „Pojištěný je povinen v prostorech staveb, které leží pod úrovní okolního terénu, zajistit uložení pojištěných věcí poškoditelných vodou minimálně 12 cm nad úrovní podlahy.“

Čeho se naopak téměř všechny pojišťovny zuby nehty drží, je specifická spoluúčast pro rizika povodně a záplavy. Celou smlouvu tak můžete mít se spoluúčastí nulovou, ale zrovna při povodních si pojišťovna z plnění odečte „1 %, minimálně však 10 000 Kč“. Jako by jí to v těch miliardách nějak pomohlo. U vybraných pojišťoven je spoluúčast pro všechna majetková pojištění stejná, ať už je způsobí vítr, déšť nebo třeba oheň.

Běžnou praxí na trhu je, že s pojištěním povodní a záplav je spojené i pojištění vystoupnutí vody z kanalizace v jejich důsledku. Mnohdy totiž velká voda nedorazí po povrchu, ale trubkami. Třeba jedna velká pojišťovna tak právě kvůli tomu nemohla v roce 2013 několik měsíců používat spodní patro svých podzemních garáží…

Ustálený pohled naopak na trhu nepanuje v otázkách dočasně zvýšené spodní vody při povodních a záplavách. Zhruba polovina pojišťoven ho má vyloučené, ty proklientštější platí i za tyto škody.

Jedno krytí? Ale kdeže…

Nebyly by to české pojišťovny, aby do něčeho nezavedly složitosti. Úmyslné problémy, které vám způsobí cizí člověk, tak dovedly rozdělit na krádež vloupáním, prostou krádež, krádež stavebního materiálu, loupež, loupežné přepadení a vandalismus, přičemž ještě občas samostatně vypíchávají sprejerství. Pojďme se dnes s jednotlivými oblastmi podrobněji seznámit.

Zloději, zloději, ve dne v noci choději…

Základem této oblasti je pojištění krádeže vloupáním. Znamená to, že někdo neznámý překoná pojišťovnou určené zabezpečení a ukradne váš pojištěný majetek. Nejdůležitější je si pamatovat, že při tom musí zloděj zanechat stopy nepovoleného vniknutí, které prokážou, jak se na místo krádeže dostal. Pokud to nebude možné zjistit, pojišťovna nic nevyplatí. Na jednu stranu to může být pro klienty problém, na druhou je to ale pochopitelné – když necháte otevřené dveře od bytu dokořán a půjdete s kamarády na pivo, nemůžete čekat, že vám za krádež někdo něco dá.

Co se týče požadovaného zabezpečení, poměrně dost se liší jak mezi pojišťovnami navzájem, tak i v rámci jednotlivých produktů, jak se v čase prodávaly. Od pojišťovny, která byla ještě nedávno známá pro velmi přísné požadavky, dnes ostatní okukují, jak mírné mohou být. Pro pojištění vybavení domácnosti se většinou vyžadují zamčené dveře, pro vyšší pojistné částky s lepšími zámky či konstrukcí dveří. Dále musí být zavřená okna, pro vyšší pojistné částky s dalším zabezpečením. Tím bývaly ve starších smlouvách pouze mříže, dnes už pojišťovny běžně akceptují i bezpečnostní fólie nebo čidla rozbití. Nároky u nejvyšších částek doplňují požadavky na různé elektronické zabezpečovací systémy, optimálně napojené na policii či ostrahu.

Pro pojištění budov a jejich částí pojišťovny až na zřídkavé výjimky tak přísné nejsou, jelikož to ani rozumně nejde očekávat. Přeci nebudete kolem okapů stavět ohrádky. Když vám je ukradnou, většinou stačí jen to, že byly standardně přišroubované na dům.

Na co je třeba dát pozor, je to, že u některých pojištění se neřeší cesta pachatele. Zloděj se tak může do domu vlámat přes supersilný mega zámek a pět závor, ale vy nedostanete nic, protože jste na druhé straně domu zapomněli otevřené okno. Férové pojišťovny postupují logicky, tedy cestu pachatele plně zohledňuje. Stále se ale nejedná o standard, 3 pojišťovny z 10 tak ani dnes nečiní.

Dobrou zprávou je, že i když zabezpečení nesplníte, pojišťovny většinou zaplatí aspoň část plnění, která odpovídá splněnému zabezpečení. Pokud tak budete mít na svém vchodu obyčejnou „fabku“ a někdo u vás odcizí věci za 500 tis. Kč, férová pojišťovna vám vyplatí aspoň 300 tis. Kč, na které stačí jakýkoli zámek, byť na 500 tis. Kč byste měli mít na vchodu zámek bezpečnostní. Stejně tak u současných produktů pojišťovny platí i za související poškození majetku (třeba rozbité okno).

Limity u pojištění domácnosti se většinou odvíjejí od zabezpečení a pokud vše splníte, můžete se dostat až na pojistnou částku. U pojištění budovy je třeba si limit ohlídat, některé pojišťovny platí nejvýše 10 tis. Kč (pokud není budova za plotem), což na nové okapy stačit nebude. Férové pojišťovny plní i u pojištění budovy až do výše pojistné částky.

A vyplatí se to vůbec?

Krádeže vloupáním jsou nebezpečím, kterého se klienti (na rozdíl třeba od vodovodních škod) bojí dostatečně, a tak se na něj většinou ptají a pojišťují si ho. Podle policejních statistik sice počty vloupání do nemovitostí klesají, ale i tak jich málo není. Navíc je otázkou, zda aspoň v tomto nepomohl covid a s ním spojené restrikce. Každopádně v roce 2021 se zloději vloupali do bytů celkem 2 445krát a do rodinných domů 3 187krát, zatímco v předcovidovém roce 2019 do bytů 3 162krát a do rodinných domů 3 571krát. Policie varuje především před nezamčenými dveřmi a nezavřenými okny spojenými s nepřítomností majitele. Nebezpečná je i mikroventilace – nejen, že zloděj takto (ne)zavřené okno dovede překonat zhruba za minutu, ale pojišťovny za takovéto krádeže nic neplatí.

Kde se krade nejvíce? Nepřekvapivě je to v Praze, ale v úplném bezpečí bohužel nejste nikde:

	Počet vloupání do bytů a rod. domů (2021)	Na 100 tis. obyvatel
Hlavní město Praha	1530	115
Ústecký kraj	549	67
Středočeský kraj	917	66
Plzeňský kraj	379	64
Moravskoslezský kraj	588	49
Jihomoravský kraj	536	45
Liberecký kraj	165	37
Jihočeský kraj	207	32
Karlovarský kraj	94	32
Pardubický kraj	136	26
Královéhradecký kraj	143	26
Olomoucký kraj	155	25
Kraj Vysočina	106	21
Zlínský kraj	91	16
Celkem	5596	52

 

Další zajímavé statistiky naleznete na stránkách policie, odkud pochází i tato data.

Další lotři do party

Ale zpět k pojištění. Pokud zloděj žádnou překážku nepřekoná a něco sebere „jen tak“, jedná se tzv. o prostou krádež. Jak už jsme si řekli výše, za tu pojišťovny většinou neplatí. Výjimkou bývá u solidních pojišťoven prostá krádež dětských kočárků a invalidních vozíků, kde mají pojišťovny velký rozptyl limitů (od 5 000 Kč až po plnou pojistnou částku) i míst pojištění (od společné chodby domu po celou Evropu). K pojištění mimo domov se ještě vrátíme v některém z dalších dílů tohoto seriálu.

Specificky občas pojišťovny přistupují ke krádeži stavebního materiálu. Je logické, že hromadu písku při rekonstrukci těžko dáte na noc do sklepa pod zámek. Proto pojišťovny často přihodí nějaký ten limit, ale zase jsou benevolentnější v zabezpečení. Některé dokonce kryjí prostou krádež u materiálu, který hmotností nebo rozměry neumožňuje uložení v zabezpečených prostorách. Běžné ale je, že vyžadují aspoň plot. Zábavné je sledovat závody v definici jeho výšky – v roce 2015 se požadovalo 160 cm, pak se postupně klesalo až na dnešních minimálně nabízených 120 cm.

Dalším pojišťovaným rizikem je loupež. Od krádeže se liší tím, že vám loupežník při krádeži nějak ublíží nebo tím bezprostředně hrozí. Loupeže jsou závažnější než krádeže a naštěstí se jich děje méně, vloni 1 378. Pojišťovny k nim také přistupují proklientštěji a až na dvě u současných produktů plní do výše pojistné částky, pokud se loupež stane v místě pojištění. Když k ní dojde mimo domov, pojišťovny ji nazvou loupežným přepadením a limit většinou přihodí. U vybraných pojišťoven můžete dostat až 100 tis. Kč, ale jinde i jen 20x méně a na trhu je dokonce produkt, který toto krytí nenabízí. Liší se též územní rozsah – u některých pojišťoven Evropa, jinde často jen ČR.

A co když vám nikdo nic neukradne, ale jen to rozbije? Před ztrátami vás ochrání pojištění vandalismu. Pozor je třeba dát si na limity, neboť některé pojišťovny vyplatí třeba jen 30 tis. Kč za rok, jiné zase platí jen jednou ročně. Úplně specifický bývá přístup ke škodám způsobeným sprejery – neplní se za opakované škody nebo nastupují i další limity ve výši třeba 5 000 Kč. V tomto pojištění je zkrátka třeba pojišťovny hlídat. Nejlepší je, když máte jistotu, že budete pojištěni až do výše pojistné částky a bez vytáček zaplatí i škody způsobené umělci se spreji.

Když je proudu moc…

Nejdůležitějším pojistným nebezpečím z této oblasti je krytí škod způsobených přepětím. Odborně řečeno je přepětí takové napětí, které svojí velikostí převyšuje amplitudu jmenovitého napětí. Laicky to znamená škody způsobené tím, že k vám dorazí po drátech víc elektřiny, než by mělo. Proč to vadí?

Běžné efektivní napětí v zásuvce je udáváno 230 V. Současné elektrospotřebiče mají jistou toleranci, takže pokud se napětí zvýší třeba na 240 V, bez problémů s tím dovedou pracovat. Pokud ale do vedení udeří blesk, vznikne krátkodobě napětí až několik desítek tisíc voltů, což spolehlivě odrovná nejen všechnu elektroniku připojenou do sítě, ale někdy i rozvody samotné. Čím dál od vašeho domu blesk udeří, tím je přepětí nižší, ale i úder vzdálený 2 km od domu může váš nový MacBook rozpálit tak, že už ho nezapnete. A nemusí ani udeřit přímo do vedení – přepětí může vzniknout též v důsledku indukce způsobené elektromagnetickým polem blesk doprovázejícím nebo dokonce chybou v rozvodné síti.

Obrana před přepětím je dvojí. První možností je instalace přepěťové ochrany nebo zásuvek. Jakožto laik se do této oblasti nebudu pouštět a rovnou vám popíšu tu druhou – pojištění.

Pojištění proti přepětí dnes nabízí všechny pojišťovny na trhu, někdy též pod ne zcela přesným názvem „nepřímý úder blesku“. Nač u tohoto krytí dát pozor? Prvním parametrem je limit. Ač je současným trendem toto riziko limitem neomezovat a férové pojišťovny ho dovedou vyplatit až do výše pojistné částky, stále se prodávají produkty nabízející limit jen 10 nebo 20 tisíc Kč, za což nové elektrospotřebiče do celé domácnosti pořídíte jen těžko. Krom toho některé pojišťovny také neplatí třeba za spotřebiče starší 10 let či za elektroinstalaci mimo elektrospotřebiče. V tom případě by platba za vypálené vedení a zásuvky byla na vás…

…anebo málo

Opakem přepětí je podpětí. To znamená, že k vám teče proudu málo. Tato potíž jde většinou na vrub distribuci elektřiny. Laicky řečeno, už na vás nezbyde proudu dost. Copak světlo, ale citlivé přístroje, jako je pračka nebo myčka, může poškodit i tato situace.

Pojištění podpětí je taktéž v nabídce všech renomovaných pojišťoven a většinou pro něj platí úplně stejná omezení jako pro pojištění přepětí. Mnohdy s ním mívá i společný roční limit.

Třetím do party je pojištění zkratu. Když necháme opět promluvit p. Svěráka: „Při krátkém spojení dvou drátů dojde k takzvanému zkratu. Kdo má pojistky námi předepsané, tomu se při zkratu nic nestane. Ovšem, kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.“

Pojištění zkratu je na trhu relativně nové, ještě před pár lety ho pojišťovny neplatily. U dnešních produktů ano, taktéž za stejných podmínek jako přepětí. Navíc je třeba dát si pozor na to, že většinou nikde není pojištěný zkrat způsobený vlhkostí nebo vodou a v důsledku přirozeného opotřebení.

Rozbitá lednička

I z našich domovů známe mrazáky plné masa, ovoce či chleba, schovaných na horší časy. A což teprve třeba lovci v daleké Kanadě. Maso ze zastřeleného losa nebo nalovených lososů je třeba někde uskladnit. Z těchto oblastí k nám pravděpodobně dorazilo pojištění nefunkčnosti chladícího zařízení, které taky patří do dnešního dílu. Na rozdíl od předchozích krytí nepomůže se samotnou ledničkou nebo mrazákem, ale s důsledky jejich nefunkčnosti. Tím nejčastějším je právě zkažené jídlo, může se ale jednat i o znehodnocené léky nebo plovoucí podlahu, která uplave po rozmrznutí námrazy v mrazáku a vytečení vody.

Jako příčinu nefunkčnosti pojišťovny kryjí jak poruchu, tak neočekávané přerušení dodávek elektřiny.

Největším zádrhelem u tohoto pojištění může být nekrytí stavebních součástí některými produkty. Potom smlouva s plovoucí podlahou nepomůže. U takovýchto škod lze také snadno narazit na nedostačující limit (často bývá i jen 10 tis. Kč), a to daleko spíše, než že se vám zkazí jídlo za tolik peněz. Pokud tedy není váš mrazák plný kaviáru a bio svíčkové.  Nejlepší je, když máte jistotu, že uvedené zádrhele nenastanou, neboť za stavební součásti platí a limitem je až pojistná částka celé domácnosti.

Elektrická třešnička na dortu

Bonbónkem pro náročné klienty je allriskové strojní pojištění. Jak jistě víte, allriskové pojištění je takové, které kryje všechny příčiny škod, které nejsou vyloučené. Toto pojištění tedy nesouvisí jen s elektřinou, ale spíše se stroji na elektřinu, a pomáhá takřka se všemi náhlými a náhodnými událostmi.

Do pojištění privátního majetku dorazilo z krytí podnikatelských rizik, a tak se mu často podobá. S tím souvisí různé hrůzné výluky, které se dají v podmínkách najít – třeba na škody způsobené kavitací (což je prý „vznik dutin v kapalině při lokálním poklesu tlaku, následovaný jejich implozí“, tedy něco, co se vám doma běžně asi nestane). Často také nejsou pojištěné škody způsobené vodou a vlhkostí. Je to ochrana pojišťoven před podvodníky, aby do svých strojů nenacákali při zalévání a pak si na účet pojišťovny nepořizovali co dva roky nové. Další výluky se u jednotlivých produktů už liší docela významně, čili zde se pročíst pojistné podmínky opravdu hodí. Jinak je ale strojní pojištění velmi praktická věc, na kterou se dá koukat jako na prodlouženou záruku. S tím souvisí maximální stáří pojištěných strojů – někde je to až dvacet let.

Strojní pojištění nenabízí všechny pojišťovny a z těch, které ano, tak až na dvě jen pro stroje, které jsou pevně zabudované do nemovitosti. Pojištění tedy využijete, pokud máte doma elektrická vrata, rolety, tepelné čerpadlo nebo třeba vlastní výtah. Jen je třeba ohlídat limit pojistného plnění, protože často na opravu stačit nemusí. Některé ústavy nabízí třeba jen 10 tis. Kč, u solidních pojišťoven je to alespoň 50 tis. Kč.

Autor textu: Jan Hofta, Pillow pojišťovna