Přemýšlela jsem nad tím, proč je u nás u některých lidí finanční poradenství téměř sprosté slovo. Práce je náročná na vědomosti, zodpovědná vůči klientům, ČNB vyžaduje zkoušky a opakované přezkoušení. Licence se musí obnovovat a obhajovat každý rok.
Lidé si myslí, že poradce dostane provizi a tím to končí. Neví, že existuje lhůta, ve které se provize nebo její část vrací. Neví, že vzdělávání a licence se platí. Možná ani to, že se s klientem dlouhodobě pracuje, i když za to žádná provize není.
A potom se mi přihodí něco, kdy já sama pochybuji o férovosti.
Otec, můj dlouholetý klient, přivede syna, který začal pracovat, abych s ním probrala jeho finanční situaci. Mladý muž žádné představy o tom, jak naložit s výplatou, nemá. Domluvíme se, že se potkáme po zkušební době.
Když se následně potkáme, už ví, kolik bude dále brát peněz, kolik bude přispívat na bydlení a jaké má další nutné výdaje. Dohodneme se na stavebním spoření, protože je velmi konzervativní a v budoucnu by chtěl bydlet sám. Manuálně pracuje a pojištění nemá, tak řešíme úrazové pojištění. Bohužel zdravotní problémy nám nedovolí pojistit vážná rizika, ale úraz se mu hodí skrz zaměstnání. Potkáváme se vždy asi po půl roce. Po naší třetí servisní schůzce, kdy dostal v práci přidáno, přidáváme konzervativní investici v nižší částce. Samozřejmě s průběžným poplatkem, protože zatím nemá představu, jak s penězi v budoucnu naloží. Je to klient snadno ovlivnitelný a jeho představy o budoucnosti ještě nemají jasné obrysy.
Další servisní schůzka probíhá dle domluvy a na ní se dozvídám, jak mu kamarád poradce uzavřel životní pojistku a investice. Ze smluv, které měl klient s sebou, zjišťuji, že pojištěná jsou rizika, která má klient vyloučená skrz svůj zdravotní stav, a investice je s předplaceným poplatkem na 35 let s tím, že první úložky jdou celé na tento poplatek. Vysvětlila jsem mu, proč mu pojištění pojišťovna zamítne a jak je to s předplaceným poplatkem. Doporučila mu, aby s kamarádem probral, jestli je to tak v pořádku.
Následně jsme spolu hovořili telefonicky, kdy mi sdělil, že pojistku mu pojišťovna nepřijala, ale že se bude dále domlouvat s kamarádem.
Nezkoumala jsem, jestli dotyčný poradce má patřičná oprávnění, byť je to velmi lehce zjistitelné. Nezlobila jsem se na klienta, je to jeho volba. Jen jsem přemýšlela o tom, jak je těžké si u klientů vybudovat důvěru. A ještě těžší je ji dlouhodobě udržet.
Také není lehké obhajovat obraz férového finančního poradce.
Autor: finanční poradkyně Vlaďka Kudláčková