Na stáří spořit nebo se pojistit?

Dnes mě zaujal titulek: „Lidi nechápou, že si na žádný důchod nespoří, stáří není pojistná událost,“ říká Mirek Topolánek. Při této příležitosti jsem se rozhodl zveřejnit ukázku mého téměř 22 let starého článku:

Stáří je jednou z fází lidského života, se kterou je spojená částečná či plná ztráta pracovní aktivity. Následkem je ztráta pracovních příjmů a tudíž i životní úrovně. Poměr mezi důchodem ze sociálního pojištění a příjmem v době pracovní aktivity se neustále snižuje. Postaktivní věk tedy z finančního hlediska s sebou přináší na jedné straně ztrátu příjmů, ale na druhé straně paradoxně přináší některé nové potřeby, např. potřebu uhrazení nákladů na zvýšenou zdravotní a sociální péči, u aktivních důchodců může jít např. o uhrazení nákladů na cestování, apod.

V této souvislosti lze jako zajímavost uvést, že finanční stránka stáří je nákladnější u žen. A to z toho důvodu, že ženy mají obecně nižší příjem v době pracovní aktivity (tudíž nižší důchod ze sociálního pojištění), jdou také dříve do důchodu a dožívají se v průměru o 5 let déle než muži (delší dobu pobírají důchod).

Je pravděpodobné, že bude docházet k prodlužování délky života v penzi, což komplikuje finanční zabezpečení stáří. Z pohledu jednotlivce tak stáří představuje značné finanční riziko. Navíc, dostatečně finančně nezajištěný důchodce je potenciální zátěží pro sociální systém – státní rozpočet. Z pohledu celé společnosti tak stáří představuje fiskální a sociální riziko. Na pokrytí uvedených rizik již státní penzijní systém nestačí. Hlavním důvodem je zhoršující se demografická situace, která povede k neustálému posilování soukromého pojištění a spoření v celém systému finančního zabezpečení stáří.

Potřeba zabezpečit se na stáří je tedy zřejmá, nyní zbývá zvolit k tomuto účelu vhodný produkt. Důchod pobíraný ze sociálního pojištění lze zvýšit nejen prostřednictvím individuálního spoření, ale i soukromým pojištěním či jinou formou akumulace aktiv.

Často slýcháme, a to i od politických představitelů, že na stáří netřeba pojištění, ale spoření. Argumentuje se tím, že každý z nás bude jednou starý – tudíž stáří není pojistnou událostí ve smyslu nahodilé události, o které se neví, zda (případně kdy) nastane. Není to přesné tvrzení, protože stáří je skutečně považováno za pojistnou událost (riziko dožití), kde ona nahodilost spočívá v tom, že není nejen zaručeno dožití se stáří, ale není zaručeno ani to, že se člověk nestane během své pracovní aktivity částečně či plně invalidním, a tím i neschopným dalšího spoření v nezměněné výši.

Onu nahodilost lze také spatřovat v délce života v penzi (u každého jiná), tj. doby, po kterou je potřeby nutné krýt z ”nepracovních” příjmů. Mimo spoření (určené k uspokojování potřeb, jejichž výskyt je jistý) lze tak k zabezpečení stáří využít i pojištění. Spoření i pojištění mají své klady a zápory. Nevýhodou spoření např. je, že nemusí vždy umožnit krýt tzv. riziko dlouhověkosti. Jednoduše, v případě dlouhého života, nemusí naspořené prostředky vystačit po celou dobu stáří. Obdobný problém mohou způsobit potřeby mimořádného rozsahu. Tyto nevýhody spoření odstraňuje již zmíněné pojištění (tedy ”kolektivní spoření” či ”vzájemné spoření”), kde nevyčerpané prostředky jedněch pojištěných jsou určeny ve prospěch druhých, u kterých nastane pojistná událost. Ten, kdo uzavře pojištění a bude žít dlouho, tak vydělá oproti ostatním pojištěným. Za odstranění uvedených nevýhod spoření je třeba si připlatit. Pojištění je totiž komplexnější (a tím dražší) finanční zabezpečení stáří. Zabezpečuje nejen jednotlivce na stáří, ale zajišťuje i rodinu v případě smrti.

Mezi produkty přímo určené pro finanční zabezpečení stáří náleží penzijní připojištění se státním příspěvkem, které více reprezentuje spoření (státem zvýhodněné) a na druhé straně vystupuje komerční důchodové pojištění (kapitálové životní pojištění), které reprezentuje moderní pojištění, které je kombinací klasického pojištění a spoření, kdy klient je pojištěn proti smrti a invaliditě a vedle toho si spoří.

Více o pojištění dožití najdete v knize Život jako riziko. Dozvíte se, že s pojištěním je historicky spojena tvorba kolektivních úspor. Životní pojištění mělo své místo v zajištění finančních prostředků na stáří (např. tontiny).

Celý článek si můžete přečíst na iDnes.cz