Anuity na dožití mohou být pro seniory výhodné. Málokdo si je však kupuje

Průměrná délka života Američanů má rostoucí tendenci – a to vytváří větší finanční riziko pro důchodce. Podle údajů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (Centers for Disease Control and Prevention) se dnes průměrný 65letý člověk dožije dalších 20 let, což je přibližně o šest let více než v roce 1950. Senioři se mohou rozhodnout, pokud jim to zdravotní stav dovolí, pracovat déle a odložit sociální zabezpečení. Další možností jsou renty s odloženou platbou.

Jak fungují? 

Renta s odloženou platbou je formou pojištění na stáří.  Základní předpoklad je následující: důchodce dnes zaplatí vybrané pojišťovně část peněz a začne dostávat měsíční platby o mnoho let později, obvykle od 75 do 85 let. Stejně jako u jiných anuit je tento tok příjmů zaručen po zbytek života. Odložené platby však nabízejí jedinečnou výhodu: Pojišťovny vyplácejí měsíčně více než u jiných anuit, které začínají dříve v průběhu života. Je to proto, že je větší pravděpodobnost, že kupující zemřou dříve, než začne jejich příjem – tím se balík peněz rozdělí mezi méně zbývajících osob.

Zde je hrubý příklad na základě nabídky pro 65letého muže v New Yorku, který si koupí anuitu bez zbytečných výdajů s jednorázovou částkou 100 000 dolarů. Tato osoba by získala přibližně 500 dolarů měsíčně (6 000 dolarů ročně) po celý život, pokud by začala dostávat okamžitou výplatu; stejný kupující by získal přibližně 2 800 dolarů měsíčně (33 600 dolarů ročně), pokud by se zahájením výplaty počkal 20 let. Taková výše příjmu může pomoci rozptýlit obavy z vyčerpání investic a dalších úspor. Tato renta tak dává jistotu, že pokud náhodou budete žít déle, než možná předpokládáte, tak o vás bude postaráno.
Navzdory svým výhodám však tyto anuity nejsou mezi seniory oblíbené. Je to do značné míry způsoben psychologickou překážkou, kterou představuje odevzdání velké částky peněz, jež nepřinese žádný užitek, pokud se člověk vyššího věku nedožije.

Rovněž důchodce, který si chce zachovat kontrolu a flexibilitu nad svými penězi, může být těžké přimět k tomu, aby předal hotovost pojišťovně. Může dát přednost investování prostředků. Podle některých ekonomů jsou anuity na dožití z ekonomického hlediska potenciálně nejefektivnější anuitou, z hlediska chování jsou však bezpochyby nejtěžší. Pravděpodobně nejjednodušší způsob, jak začlenit anuitu na dožití do svého finančního plánu, je posoudit požadovanou úroveň zaručeného budoucího měsíčního příjmu a využít anuitu k vyplnění případných mezer po započtení jiných zdrojů příjmu.
Například důchodce, který předpokládá, že bude potřebovat 50 000 dolarů ročně, aby mohl pohodlně žít ve věku 85 let, a již nyní dostává 30 000 dolarů ročně ze sociálního zabezpečení, by si měl nechat vypracovat nabídky pojištění, aby zjistil jednorázovou částku potřebnou k vygenerování 20 000 dolarů ročně z renty. Jedná se však o náročnější finanční plánování než u jiných anuit – právě proto, že je obtížné určit, kolik peněz bude člověk potřebovat k životu za dvacet let. To je o to obtížnější, když se snažíme odhadnout, jak inflace ovlivní budoucí životní náklady.

Spotřebitelé si mohou pořídit anuity na dožití s určitými prvky, které je mohou učinit psychologicky přijatelnějšími – za tyto prvky se však vzdají značné částky měsíčního příjmu. Tyto renty je možné zakoupit například s možností vrácení peněz. Pokud kupující zemře před zahájením příjmu, oprávněné osoby dostanou zpět pojistné; pokud kupující zemře po zahájení příjmu, oprávněné osoby dostanou pojistné snížené o všechny provedené platby.

Zdroj: CNBC