Po vysoké škole jsem začínala v bance. Byly to krásné roky a já na ně dodnes ráda vzpomínám. Také to bylo hodně let. Ve chvíli, kdy jsem přešla do pojišťovnictví, uvědomila jsem si rozdíly. Velké rozdíly.

V pojišťovnictví máte neuvěřitelný prostor. Vždy můžete klientovi něco nabídnout. V bance ne. Účet, úvěr nebo produkt má nějaké parametry, má škatulku a nic mimo ni neexistuje. Pokud klienta nenacpete do škatulky nebo mantinelů, neexistuje řešení. Většinou to dopadlo tak, že naštvaný klient odešel jinam. Bohužel byl často velmi naštvaný na mě, ne na banku.

A najednou jsem pracovala v pojišťovnictví a nikdy se mi nestalo, že by klient odešel naštvaný jinam. Vždy jsme našli řešení, které vyhovovalo všem stranám. Proto jsem pojištění začala milovat. Tedy tuhle práci. Pojištění je finanční služba, která dává skutečný smysl. Pojištění je de facto pomoc v nouzi.

A právě proto, jak pojištění vnímám – jako pomoc v nouzi, jako produkt ušitý každému na míru, jako službu, kterou vždy můžu dát – vytáčí mě dnešní snaha nacpat pojištění do „bankovních“ škatulek. Pojištění k účtu? Škatulka. Srovnávač? Škatulka. Žádná invence! Zase jen bankovní škatulka.

Je mi z toho smutno. Z toho, že ti, kdo pojištění tímto způsobem nabízejí, ho vlastně nechápou.

Pojištění je nádherné ve smyslu pomoci, ale je v tom zároveň zakopaný pes. Každý člověk, každý dům, každá činnost je jiná, a tudíž by i každé pojištění mělo být jiné. Pokud já pojedu například do Mayrhofenu, budu každý den chodit na túry a večer padnu unavená do postele. Jiný člověk si každý den vyjede lanovkou k vyhlídkové restauraci, dá si dobré jídlo a pití, bude se kochat panoramaty a večer to rozjede v baru. A ještě jiný si nasadí horolezeckou výstroj a každý den poleze na vrcholy. Všichni tři mají stejný účet u stejné banky. A proč ne? Vždyť jim tam měsíčně chodí výplata, posílají z účtu platby, platí kartou a občas si vyberou hotové peníze, a je jedno, jak tráví dovolenou. Pojištění ale stejné mít nemohou, protože každý dělá něco jiného. Jinak tráví čas, mají jiné cestovatelské vize a plány – a přesto stejný účet se stejným pojištěním… Au! Au, to opravdu bolí. Bolí to každého, kdo má rád pojištění. Každého, kdo pojištění vnímá jako službu. Dobrou službu. A aby to mohla být dobrá služba, musí být diverzifikovaná. Musí být ušitá na míru. Produkty, mantinely, škatulky, balíčky, srovnávače a nevím co ještě je prostě v pojištění blbost! A na tom si trvám.

O co méně s tímto trendem srovnávačů, sjednavačů, škatulek a balíčků zmůžu, o to více je mi smutno. Je mi smutno za tímhle krásným oborem. Je mi smutno z nízké prestiže této práce. A proč je nízká? Protože se nedá unifikovat! Nedá, prostě nedá! Z těch tisíců, milionů balíčků se některý možná trefí na jednoho klienta, ale co těch ostatních tisíc nebo milion nespokojených, zklamaných a rozčarovaných klientů, kterým pojištění nesplnilo, co očekávali…? A proč nesplnilo? No protože nebylo uzavřené na míru! Bylo jen „nějakým univerzálním“ produktem. Většinou univerzálně levným.

Bankovní účet – tam je to jednoduché, peníze přijdou a pak odcházejí, otázkou je pouze za kolik odcházejí anebo za kolik tam leží. Ale v pojištění? Nejdříve peníze odcházejí, někdy celé roky, a ve chvíli, kdy k nám mají přijít, očekáváme, že skutečně přijdou. Ale ouha, ony nepřijdou. Ale proč? Vždyť odcházely, proč teď nepřijdou? No protože odcházely na něco, co vlastně nepotřebujeme. Špatný produkt, který neodpovídá potřebám – to je jen lakonické vyjádření pojišťováka.

Ale co vyjádření klienta? Po tolika letech placení pojistného? „Banda zlodějská!“ nebo „Vydřiduši!“ – a co se stane? Klient zruší všechny své pojistky a už nikdy si neuzavře nic, co nemusí. V ten okamžik je to možná pojišťovně, která léta inkasovala, jedno, ale nemělo by být. Jeden nespokojený klient je jako tisíc nespokojených klientů. Proč? Protože celá podstata pojištění šla do háje. Podstatou pojištění je pomoci v nouzi tomu, kde si pojištění platí. A tady platil a pomoci se nedočkal. Smysl pojištění šel vniveč. Negativní informace se šíří jako lavina – jeden nespokojený, odliv tisíců… Věřte, že to tak je. Stačí se jen podívat na statistiky vnímání pojistného sektoru běžným zákazníkem – tristní pohled, jsme na úplném chvostu.

Letošní rok a živelní katastrofy ukázaly, jak ošemetné je mít špatně pojištěnou nemovitost. Stačí špatně nastavená pojistná částka a ouha, podpojištění je tady a chudák bez střechy nad hlavou dostane z pojištění sotva pár korun. Komu začne zklamaný klient nadávat? Pojišťovně! Ale už zapomene, že chtěl ušetřit, a tak zvolil nejlevnější nabídku, nechal si poradit od souseda v hospodě, hodil si to do srovnávače nebo se už dlouhá léta pojistkou vůbec nezabýval… A v tom je zakopaný pes. Pojištění nelze zavřít do škatulek. Každou pojistku je potřeba nastavit na míru!

Jeden můj bývalý kolega říkal: Mají to někde levnější? Fajn, tak tam jděte a držte si palce, ať se nic nestane! A já doplňuji: Mají to někde univerzálnější? Tak vám držím palce, ať se nic nestane!

Autor: Ing. Eva Gmentová, LL.M. (zakladatelka E.G.I. – Education Grow Insurance)